Holčička nebo chlapeček

10.01.2015 11:43

Touha ovlivnit pohlaví počatého dítěte je asi vlastní všem kulturám. Otázku, jejíž obsah vyjadřuje název článku, jsem proto dostal leckde a v různých podobách snad tisíckrát. Ženy arabské se mne ptaly přímo a velkou naléhavostí (a chtěly vždy toho kluka), spíše polohlasem a lehce se zardívajíce ptají se mne ženy české (jež sice chtějí někdy kluka a někdy holku podle okolností, ale  ani takto se to u nás zřejmě nevnímá jako zcela genderově korektní). Proto jsem napsal následující článek. V něm jsem soustředil, co je mi o této problematice známo a víc toho fakt nevím.

Již Aristoteles doporučoval těm, kteří chtějí syna, umisťovat lůžko rovnoběžně s osou sever-jih. Pro ty, kteří jdou právě stěhovat postel jen podotýkám, že Aristoteles byl sice slavný (nejspíš proto, že se vyjadřoval opravdu ke všemu), ale prakticky ve všem, co tvrdil v oboru přírodních věd, se mýlil. Jiný řecký filosof Anaxagoras zase říkal, že spermie pro potomka mužského pohlaví vznikají z pravého varlete, pro holčičku z levého. Ještě po staletích si proto francouzští aristokraté nechávali amputovat levé varle a je znám případ jednoho markýze, který po této operaci zplodil šest dcer za sebou (Ridley, 2007).

Jak tedy na to? Především si musíme říci, že my savci to máme mimořádně složité. Oč jednodušší to mají třeba plazi. Tam pohlaví mláděte závisí na teplotě, v které se vyvíjejí vajíčka. Paní krokodýlová, když chce chlapečka, zahrabe vajíčko na teplé místo, samička zase vznikne z vajíček vyvíjejících se v chladu (třeba u želv je to kupodivu naopak). Celá řada živočichů má dokonce schopnost si pohlaví podle okolností během života změnit (například známá akvarijní rybka mečovka živorodá Xiphophorus helleri). My savci ovšem máme pohlaví stanoveno už v okamžiku oplození vajíčka spermií a už se s tím nedá nic dělat: máme tzv. chromozomální určení pohlaví. Řekněme si, co to znamená: Genetický materiál v jádře buňky, tzv. deoxyribonukleová kyselina (DNA), je uspořádaný do útvarů, kterým se říká chromozómy.

Chromozóm X a Y (ten malý)

Člověk má v každé své buňce 23 různých chromozómů a každý je ve dvou exemplářích. (Krom buněk pohlavních: tam je každý jen jednou.) Jeden z těch 23 chromozómů je chromozóm pohlavní a může se vyskytovat ve dvou formách: X a Y. (Proč biologové zvolili právě tato písmena nevím, zřejmě aby to vypadalo celé tajemně.) Protože v každé buňce jsou dva kusy od každého chromozómu, jsou tam i dva pohlavní. A mohou tam být buď stejné, oba X, nebo jeden X a jeden Y. V prvním případě je jedinec samice, v druhém samec. Neodvolatelně a navždy. (Ptáci to mají podobně, jenže tam je to naopak: dva stejné chromozómy = sameček, každý jiný = samička. A jejich pohlavním chromozómům se, bůhví proč, říká W a Z.)

V pohlavních buňkách je, jak jsme si již řekli, každý chromozóm jen v jednom vydání, tedy i pohlavní je tam jen jeden: buď X nebo Y. Samice tvoří pohlavní buňky (vajíčka) jen jednoho typu, ty s chromozómem X, zatímco samec tvoří spermie dvojího typu: s X nebo Y. Když vznikne nový jedinec splynutím vajíčka a  spermie, má zase v každé své buňce dva pohlavní chromozómy: od maminky pochopitelně vždy X, ale od tatínka buď X nebo Y, podle toho, která spermie vajíčko oplodnila. Která spermie to bude, to je věc pouhé náhody; teoreticky by měly oba typy spermií mít stejnou šanci, protože každých je právě polovina.

Tolik teorie, nyní přistupme k praxi: jak si vybrat chlapečka nebo holčičku.

Pohlaví narozeného dítěte se dá ovlivnit dvěma metodami. První spočívá v tom, že se co nejdříve zjistí, jaké pohlaví má vyvíjející se zárodek a když to není to správné, těhotenství se nějak ukončí. Druhý způsob je zajistit, aby vajíčko oplodnila ta správná spermie. Ten první je jednodušší, ale není jaksi příliš stylově čistý, ten druhý je obtížný.

Mužský karyotyp (soubor chromozómů) tak, jak opravdu vypadá v mikroskopu, když se chromozómy pěkně seřadí. Chromozómy X a Y jsou vpravo dole. Dřív se fotka chromozómů rozstříhala nůžkami a fakt se to lepilo lepidlem na list papíru, dneska se to samozřejmě dělá na počítači

Pokud jde o tu první cestu, máme to technologicky zcela zvládnuté. V kombinaci s mimotělním oplodněním (IVF) se dnes celkem běžně užívá diagnostická metoda zvaná preimplantační genetická diagnostika (PGD), která umožňuje vyšetřit jednu buňku z několikadenního embrya a spolehlivě určit nejen některé dědičné choroby, ale samozřejmě i pohlaví. Další postup je pak prostý: do dělohy se zavedou jen embrya, která nesou žádoucí vlastnosti, v našem případě to správné pohlaví. Není to úplně levné, PGD v současné době vyjde tak na 30000 Kč a zdravotní pojišťovna to právě kvůli volbě pohlaví zaplatí jen ztuha. K tomu je třeba připočíst cenu samotného IVF, takže celá ta záležitost vyjde tak na 80 tisíc (CZK) minimálně, spíš víc. Je to moc nebo málo? Na první pohled ta částka vypadá astronomicky, ale ve srovnání s tím, co bude stát výchova toho potomka, se už tak strašně jevit nemusí. Jde o to, kdo má jaké priority. Zdá se to tedy jednoduché: vyzvednete z banky příslušnou částku a máte kluka nebo holku, podle přání. Má to ale jeden háček: nikdo s vámi do toho nepůjde. Vzpomínám si na jeden pár: byli to dost zámožní lidé, měli tři dcery a moc chtěli kluka (ani se jim člověk nediví). Peníze v tomto případě nebyly problém a já jim chtěl pomoci. Mám přátele a spolužáky, kteří s těmito metodami pracují. Jenže nikdo to nebyl ochoten udělat; u nás se to nrpovažuje za etické. Všichni říkali, že ty rodiče lidsky chápou, nakonec by jim to i přáli, ale báli se toho rizika, že se celá záležitost provalí. A to by si je pak podala média!  Takže nakonec s toho sešlo. Mohli bychom být spokojeni, jak u nás funguje společenská kontrola. Jen škoda, že tak nefunguje i v oblastech, kde by to přineslo skutečný užitek.

Asi je každému jasné, jaký je můj názor na tuto problematiku. Zvolit si pohlaví svého dítěte tímto způsobem totiž žádné nebezpečí nepředstavuje. Vždy to bude příliš drahé, aby se to stalo masovou záležitostí, a jeden chlapeček navíc poměr pohlaví nevytrhne.

Mimochodem, pokud by vás zajímalo, jak ta kauza dopadla, prozradím vám to. Ti manželé do toho nakoneč šli šli úplně naturálně a měli štěstí: byl to ten kluk.

Plod mužského pohlaví na konci 3. měsíce těhotenství v ultrazvukovém obraze.
"Genitální hrbolek" je již zřetelný a směřuje kolmo k podélné ose těla. Graviditu tohoto stáří je možné ve většině zemí na přání těhotné ženy přerušit.

Pokud něco hrozbu přináší, je to levná metoda, jak si vybrat pohlaví dítěte. A ta existuje. Touha čínských rodin mít syna spolu s vládní politikou jednoho dítěte vedla mezi roky 1979–1984  k usmrcení odhadem 250 tisíc novorozených děvčátek. Tak drsní my v Evropě přece jen nejsme, ale dnes se dá pohlaví dítěte zjistit s asi 95% spolehlivostí ultrazvukem už mezi 10. a 12. týdnem gravidity, tedy v době, kdy se dá těhotenství bez problémů přerušit na přání ženy bez udání jakéhokoliv důvodu. Zjistit pohlaví takhle brzy není úplně prosté, potřebuje se k tomu dobrý ultrazvukový přístroj a člověk, který v tom má praxi, ale jde to. A je to v zásadě legální, přesněji: není to ilegální. Musím říci, že se až divím, že dosud se na mne s takovým přáním nikdo neobrátil. Asi u nás není preference určitého pohlaví takovým společenským imperativem a Češi nejsou dost drsní na to, aby zabíjeli své děti jen kvůli jejich pohlaví, byť ve stadiu tříměsíčního plodu. Ale jinde to je jinak: jedna studie z nemocnic v Bombaji  (Rao, 1986) uvádí, že z 8000 potratů jich připadlo 7997 na plody pohlaví ženského. V Indii se totiž vnímá narození děvčátka jako tragédie: rodina, aby dívku na prahu dospělostiprovdala, musí zaplatit značné věno, zatímco chlapeček naopak finance přinese. Proto se rodina narození děvčátka brání všemi způsoby. A nechat si zjistit pohlaví plodu a pak využít liberálního potratového zákona je jednoduché. Sice v té Indii samozřejmě zakázané, ale zákon je v tomto případě zcela bezzubý, protože takové jednání je nedokazatelné, a proto nepostižitelné. Ano, to jsou metody, které jsou nebezpečné, protože mohou vychýlit poměr pohlaví v populaci. Právě v Indii ten problém už mají; chybí tam zhruba 40 milionů žen (Petr, 2010). Můžeme si říkat, že je to problém Indie, že nás se to netýká. Není to pravda. V té zemi bude příliš mnoho mužů, kteří neseženou manželku, mužů svobodných, bezdětných, obvykle chudých (ti bohatí na své peníze nějakou tu ženu přece jen nalákají) a frustrovaných, ale především takových, kteří kteří nemají co ztratit. A to je  velmi nebezpečná skupina, protože právě z ní se rekrutují různí revolucionáři, teoroisté a jiní převraceči společenských řádů. Taťka, co má doma mamku a tři děti, se asi nestane sebevražedným atentátníkem už jen proto, že mu takové nápady mamka vyžene z hlavy.

Plod ženského pohlaví na konci 3. měsíce těhotenství - genitální hrbolek směřuje tentokrát rovnoběžně s dlouhou osou těla. V Indii těžký hendikep.

Druhá skupina metod ovlivnění pohlaví plodu spočívá ve výběru spermie, která oplodní vajíčko. Problém ale je, jak ty spermie oddělit. Nejčastěji se úvahy točí kolem toho, že spermie nesoucí chromozom X (ty holčičkovské) obsahují o 3,5 % více genetického materiálu. (Chromozóm X je podstatně větší, než jeho bratříček Y, který je takovým chromozómovým mrzáčkem). Jsou proto těžší a pomalejší a některé metody ovlivnění pohlaví budoucího dítěte toho využívají. Jedna britská klinika prý nabízí metodu, kde nechává spermie proplouvat vrstvou bílkoviny, která údajně zbrzdí pomalejší a těžší spermie X. Přesvědčivé výsledky prý ale ještě podány nebyly (Ridley, 2007, s. 103).

Jiná metoda byla vyvinuta na objednávku amerického ministerstva zemědělství pro účely rozmnožování skotu. Opírá se také o to, že spermie s chromozomem X nesou více DNA; stačí je pak označit fluorescenční svítící barvou, která se váže na DNA, a spermie s X chromozómem budou prostě víc svítit. Zárodečné buňky se po označení dělí ve speciálním separátoru rychlostí asi 100 tisíc za vteřinu, k oplodnění vajíčka pak ovšem musí dojít metodou mimotělního oplodnění (IVF) a ve výběru pohlaví se dosahuje spolehlivosti přes 80 %. Není mi ale známo, že by se tato metoda někdy použila u člověka. Už jen proto, že by to samozřejmě narazilo na legislativu.

Kdo má zájem, může zkusit domácí modifikaci metody založené na podobném principu. Již jsme si řekli, že spermie s chromozómem X jsou pomalejší, ale tvrdí se, že dlouho vydrží. Spermie Y jsou rychlejší, ale dlouho prý nepřežijí. Jestliže se tedy spermie vypustí do pohlavního ústrojí ženy v okamžiku, když je už ve vejcovodu vajíčko, ty chlapečkovské (Y) k němu rychle dorazí, jedna z nich jej oplodní a když tam dolezou ty pomalé X-spermie, nemají už šanci. Naopak když se na místo činu vpustí spermie s časovým předstihem, mrštné Ypsilonky rychle doplavou do vejcovodu, vajíčko tam ovšem nenajdou a zahynou. Se zpožděním dorazí těžkopádné X-spermie a v klidu si počkají, až mezi ně to vajíčko spadne. Jejich konkurentky nesoucí Y jsou v tu dobu už po smrti. Vzpomínám si na jednu práci z pražského sexuologického ústavu, která vyšla v časopise Československá gynekologie někdy v 80. letech a která srovnávala zastoupení pohlaví u dětí vzniklých dárcovskou inseminací. Pokud k zavedení spermií do genitálu ženy došlo 3 a více dní před uvolněním vajíčka (ovulací), byla pravděpodobnost početí plodu ženského pohlaví ne 50 %, ale 80 %. To by se zdálo podporovat uvedenou teorii.

Pokud předpoklady, uvedené v předchozhím odstavci platí, stačí k početí chlapečka souložit pokud možno až v den ovulace (bývá to 2 týdny před očekávanou menstruací), k početí holčičky naopak nejpozději 3 dny před tímto dnem. Za výsledek ovšem rozhodně neručím. Zato je metoda stoprocentně legální. Do toho, co si děláme doma v posteli, zatím ještě nikomu nic není. 

Teoreticky by měl být poměr pohlaví novorozených dětí 1:1, protože poměr spermií X a Y je také 1:1. Aniž bychom věděli proč, poměr novorozenců za normálních okolností je trochu vychýlený ve prospěch chlapečků: ze 100 novorozenců je průměrně 51 kluků a 49 holčiček (ale v prvním roce už to je fifty-fifty; chudáčci chlapečci mají větší úmrtnost). 

Zajímavé ovšem je, že někdy se poměr pohlaví od teoretických 50 na 50 liší ještě mnohem a mnohem více. Dobře je to známé mezi zvířaty, například u jelenů (Petr, 2010). Silná a velká laň bude rodit spíše koloušky samečky, malá a slabá bude rodit spíš malé laňky. A je to tak u mnoha živočichů, nejen těch jelenů. Dobře živené vačice, nutrie, křeččice, stejně jako dominantní samice některých opic žijících v tlupách rodí více samečků ve srovnání se samicemi slabými, podvyživenými a ušlápnutými... (Má to logické vysvětlení, ale výklad by přesáhl rámec článku. Kdo ostatně čítá knihy evolučních biologů R. Dawkinse nebo M. Ridleyho, ví proč. Kdo nečítá, tomu to vřele doporučuji; jsou uvedeny v seznamu literatury.) Zajímavá je otázka, zda se podobný mechanismus vyskytuje i u člověka. A zjistilo se, že ano! Výzkum byl prováděn ve Rwandě a tam se zjistilo, že ženy z vyšších příček společenského žebříčku, rodí více syny, zatímco ženy, jež žijí v nuzných podmínkách, rodí častěji dcery. Rozdíl je až 12 % (Petr, 2010). Nemusíme chodit ale až do exotické Afriky. Je známo, že králové, aristokrati a bohatí lidé vůbec plodí mírně vyšší počet synů. Dvaatřicet prezidentů Spojených států mělo celkem 90 synů a jen 62 dcer (Dawkins, 1998). No, u těch několika prezidentů by to mohla být ještě náhoda, ale zajímavý výzkum podnikli vědci z univerzity v jihoafrické Pretorii. Prozkoumali údaje o 866 nejbohatších miliardářích, jejichž seznam přináší časopis Forbes, a zjistili zajímavou věc: jejich ženy rodí 60 % chlapců a jen 40 % dcer. V tomto počtu už je to vysoce statisticky průkazné a jistě to náhoda není.

Společenské postavení a bohatství není jediný faktor, který ovlivňuje poměr pohlaví. Známý je i efekt návratu z války: během velkých válek a těsně po nich se v bojujících zemích rodí více synů než obvykle. Biologové to vykládají tím, že ženy při nedostatku mužů přijímají mužské role a stávají se jaksi více dominantní.

Vědci ovšem disponují ještě přehršlí dat sice statisticky nepochybných, ale opravdu obtížně vysvětlitelných a většinou ještě hůře využitelných prakticky. Tak třeba víme, že syny plodí spíše starší matky (starší otcové spíše dcery). Ženy trpící infekční hepatitidou a schizofrenií rodí více dcer a podobný efekt měly v 50. letech velké londýnské smogy. Větší pravděpodobnost narození dcery mají i manželky pilotů, potápěčů, evangelických duchovních a lékařů-anesteziologů (Bromwich, 1989). Naopak více synů porodí ženy s roztroušenou sklerózou a ty, které pravidelně konzumují nízké dávky arzénu ...

Nechtějte to ode mne vysvětlit. To, že něco zjistíme, ještě neznamená, že víme proč to tak je, a už vůbec to neznamená, že tomu rozumíme.  Pokud jde o mechanismus, jsou na to různé teorie. V literatuře se nejčastěji spekuluje o vlivu vyšších hladin mužského hormonu testosteronu, který by měl u ženy upřednostňovat mužské plody. Že by tedy manželky amerických prezidentů měly více testosteronu? Snad. Nakonec i ty ženy, co jedí ten arzén by mohly... Přiznám se ale, že na mne některé z těchto testosteronových teorií působí jako trochu přitažené za vlasy a naivní. Možná je to tím, že já jako lékař s těmi hormony pracuji denně a prakticky, znám možnosti i limity jejich působení a vím, že některé teoretické předpoklady ve skutečnosti moc nefungují. Autoři těchto úvah jsou naproti tomu většinou biologové a spíš teoretičtí vědci, kteří se hormony v praxi nezabývají a jejich myšlenky tak mají větší tendenci rozlétat se po pláních fantazie.

Nevíme také, i kdyby tam ten testosteron roli hrál, jak změnu pohlaví docílí. Jestli tím, že zárodky jednoho nebo druhého pohlaví častěji zaniknou? Nebo tím že upřednostní jeden druh spermií, například ovlivněním poševního prostředí? Možné by to bylo; již ve 30. letech minulého století se zjistilo, že poměr pohlaví mláďat u samice králíka lze výrazně změnit aplikací jedlé sody do králičí pochvy ...

Pokud by se někdo pokusil shora uvedena fakta využít prakticky, jen zdůrazňuji, že nedávám žádná doporučení! Zcela odmítám jakoukoliv odpovědnost za případné škody a nikoho jsem k ničemu nenaváděl. Přednedávnem jsem totiž napsal do našeho odborného časopisu článek o toxoplazmóze (Barták, 2014). To je parazitární choroba (u nás ji v chronickém stadiu má, mimochodem, skoro 30 % lidí), o které se nedávno zjistilo, že také ovlivňuje poměr pohlaví; ženy s chronickou formou infekce rodí bezmála trojnásobek chlapců; poměr kluků k holkám je u jejich dětí 260:100! (Kaňková a spol., 2007) V závěru článku jsem s přihlédnutím k epidemiologii této nákazy žertem doporučoval ženám, které chtějí mít chlapce, aby konzumovaly syrové králičí maso a kočičí výkaly. Šéfredaktor mi to tehdy odmítl otisknout, dokud tam výslovně nenapíšu, že se jedná o vtip. Na mou námitku, že to snad musí být každému jasné, odpověděl: „Proboha, znáte lidi, oni ta hovna opravdu jsou schopni jíst!“ 

Rovněž bude-li kdo sypat své manželce do jídla otrušík*, těžko mu to bude trestním senátem prominuto i když bude tvrdit, že jenom moc a moc chtěli toho chlapečka ...

Ostatně, vy čtenářky, které chcete kluka jako buka, opravdu nemusíte zkoušet chytit toxoplazmózu nebo jíst jed na krysy**. Úplně postačí, když se váš manžel stane americkým prezidentem nebo alespoň obyčejným miliardářem.

Text © Alexandr Barták, 2014

*) Otrušík neboli utrejch je oxid arsenitý, As4O6.

**) Tyhle přípravky stejně už dneska dávno na bázi arzeniku nejsou.

 

Literatura:

Dále uvádím seznam použité a doporučené literatury k této problematice. V článku, pokud není uvedeno jinak, je většinou čerpáno z knihy Matta Ridleyho (7), kterou vůbec doporučuji; je to dnes již klasické dílo a vzrušující čtení. Stejně tak Dawkinsův Sobecký gen (3).

Článek Raův (6) o potratech v Indii jsem, přiznávám, nečetl a informace a citaci jsem pouze převzal z Ridleyho knihy.

A přednášku prof. Petra (5) si poslechnout vřele doporučuji: je to strašně zajímavé a navíc je Jaroslav Petr skvělý řečník. 

 

1. Barták, A.: Toxoplazmóza, těhotenství a volba pohlaví dítěte, Gynekolog, 2014, č. 3,  dostupné na: https://www.gyne.cz/clanky/2013/413cl8.htm

2. Bromwich, P.: The sex ratio and ways of manipulating it; Progress in Obstetrics and Gynaecology, 7, 1989, s. 271-231, dostupné ve full-textu na: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1471-0528.1997.tb12065.x/full

3. Dawkins, R.: Sobecký gen (The Selfish Gene), Mladá Fronta, Praha, 1998, 319 s., ISBN: 80-204-0730-8

4. Kaňková, Š., Šulc, J., Nouzová J., Fajfrlík, K., Frynta, D., Flegr, J.: Women infected with parasite Toxoplasma have more sons, Naturwissenschaften (2007) 94: s. 122–127, dostupné na: https://link.springer.com/article/10.1007/s00114-006-0166-2#

5. Petr, J.: Rozhlasový pořad „Vstupte!“, ČRo Leonardo, vysíláno 6.11.2009, dostupné na: https://prehravac.rozhlas.cz/audio/1031058

6. Rao, R.: Move to stop Sex-test abortion, Nature, 1986, 324, s. 202

7. Ridley, M.: Červená královna, Portál, Praha, 2007, 330 s., ISBN: 978-80-7367-135-8

 

 

DŮLEŽITÉ SDĚLENÍ:

Moje trimaleolární zlomenina kotníku byla 3.8.2018 zatím zdá se úspěšně operačně opravena. 9. a 10.8. jsem v ordinaci, příští týden jen pondělí 13.8.2018 (až dokonce týdne pak ordinace nebude, ostatně byla původně plánována dovolená).

Od 20.8.2018 fungujeme víceméně normálně, podle původního plánu.

Dr. A. Barták